Na počátku byl gauč....

Proč jsem se vlastně rozhodla začít běhat?
Neřekla bych, že mě k tomu vedly důvody jako přebytečná kila po porodu, zdravotní problémy nebo touha za každou cenu jít s dobou.
...ALE....
Už několikátý rok chodíme sledovat českobudějovický půlmaraton a já, jakožto divák, vždy cítila strašnou touhu si někdy zažít tu atmosféru velkého závodu,euforii ze zdolání nezdolatelného. Dá se říci, že jsem běžcům záviděla jejich odhlodání.
Problém však byl odlepit mé líné tělo z gauče, obout tenisky a vyběhnout. Nějak jsem nemohla najít správnou motivaci. Možná jsem se styděla jít běhat do parku mezi lidi, kde mě může kdokoliv poznat, možná jsem si nevěřila, každopádně jsem vždy hledala co nejvíce výmluv, proč zrovna dnes nejít.
Jednoho dne, přesněji 29.6.2016 odpoledne  jsem ale tento blok prolomila! Do velké míry mi k tomu pomohly "spoluběhny" (jak si ze srandy říkáme) z jednoho mateřského portálu, kam občas v rámci svého maminkovského JÁ zavítám. Jednoduše mi řekli: " Na všechno se vykašli, zahoď stud, nasaď  kšiltovku hluboko do tváře a vyběhni." Tak jsem šla a poprvé po dvou letech jsem se postavila pohybu vstříc :-)
Na poprvé jsem si dala jen testovací trasu kolem řeky Malše k jezu u Špačků, tedy necelé 4 km. Rozhodně to ale nebylo naposledy :-)