Více o Bazalce na Bazalka - stacionář pro děti s postižením
V rámci závodu jsem si mohla vybrat ze dvou tratí, a to pětikilometrovou a desetikilometrovou. Zvolila jsem tu delší, ať už to za něco stojí :-).
Již před startem jsme byli varováni, že trasa bude celkem náročná, a to jak profilem, tak i terénem v lese.
Začátek závodu byl celkem fajn,začalo se rozběhem s kopečka, takže se mi běželo zlehka a s úsměvem. Po prvním kilometru se objevil první, ale krátký kopeček, který mi ale dal značně zabrat. Pak trasa celkem dlouho spíše klesala. Když jsme se zanořili do lesa, doplatila jsem na zrádný terén a skončila jsem na všech čtyřech, protože jsem nezpozorovala ukrytý kořen v zemi. Naštěstí to skončilo jen potrhaným startovním číslem a já celkem bez problémů pokračovala dál.
Po chvíli se trasy rozdělili a nás ta naše desetikilometrová zavedla přes les a pole do vesničky Lahuť, kde se začalo pozvolna stoupat. Začínala jsem mít žízeň a ani jsem si nebyla jistá, zda nějaká občerstvovačka po cestě vůbec bude. Nakonec jsem se jí dočkala ve vedlejším Sedlci. Tam nám bylo zděleno, že už zbývají pouhé dva kilometry......akorát do kopce. Nic moc pohled na kostelíček ve Svatém Jánu, ke kterému jsme měli vystoupat.
Nakonec tyto dva kilometry nebyly tak hrozné, jak nejdříve vypadaly a já jsem během chvilky byla zpátky ve Svatém Jánu. Asi 100 metrů před cílem se ke mně připojil můj čtyřletý Štěpánek, se kterým jsem vítězoslavně proběhla cílem (stačil cestou ještě zakopnout :- ).
Velmi milé překvapení bylo zjištění, že jsem se umístila na třetím místě v kategorii žen do 34 let, nutno ale podotknout, že nás tam bylo celkem pět. Ale i tak jsem mohla prvně v životě zažít svou půlminutu slávy na "bedně".
Svatojánský kopeček byl moc hezký závod, s krásnou a náročnou tratí, bezva atmosférou a bezchybně objednaným počasím. Pokud budu mít možnost, ráda si ho příští ročník zopakuji.
